Zde najdete seznam turisticky přitažlivých míst v Otrokovicích. Asi největším lákadlem je baťovská architektura, ale zaujmout by vás mohly i drobné, například sakrální památky nebo přírodní zajímavosti.
Trojkřídlá, samostatně stojící budova z roku 1936 tvořící urbanistickou a architektonickou dominantu lokality Baťov. Typologicky se jedná o jeden z objektů Baťových tzv. společenských domů stavěných v nových baťovských aglomeracích. Součástí stavby je veřejný městský prostor obdélného parkového náměstí, který v těsné blízkosti továrního areálu vytváří společenské centrum města.
Společenský dům (také Hotel Baťov) byl postaven za 11 měsíců podle projektu autora zlínského mrakodrapu Vladimíra Karfíka. Jeho výstavba byla velmi náročná, protože i v centru Baťova byly dříve mokřady, resp. jezero s naplavenou půdou, proto základy musely být založeny na 98 betonových pilotách a na 12 šestimetrových studnách. Měsíc po otevření hotelu na jaře r. 1936 si dominantu centrální části "města v zelení" přijel prohlédnout i prezident ČSR Edvard Beneš. Od r. 2014 památkově chráněný objekt má pravidelný půdorys ve tvaru písmene Y. Z centrálního polygonu vybíhají tři křídla svírající navzájem úhly 120 stupňů. Hlavním vstupem umístěným mezi dvě křídla je budova orientovaná k přilehlému parkovému náměstí, parter přímo před budovou evokuje čestný dvůr a vytváří reprezentativní předprostor veřejné stavby. Původně byl trojpodlažní s krytou terasou a dominantní, vyvýšenou, centrální částí (do výše pěti podlaží), terasy byly po roce 1945 přestavěny na byty.
Už v době svého vzniku byla budova - jako jedna z mála v Československu - plně klimatizovaná. Z krásné, kruhové vstupní haly se vcházelo do zábavních a restauračních provozů. Ve Společenském domě bylo i kino s plátěnými sklápěcími křesly, které o nedělích sloužilo jako kostel. Pravidelné bohoslužby se tam konaly až do zákazu komunistickou mocí v r. 1957.
Centrální polygon je dispozičně rozvržen tak, že jsou v něm mezi tři rozbíhající se křídla vklíněny tři přibližně čtvercové dispoziční bloky (vstupní hala, schodiště, dva výtahy a sociální zázemí). Uprostřed objektu tak vznikla centrální šestiúhelníková hala se stropem zvýrazněným kruhovou římsou. Na střeše se nacházejí provozní prostory a strojovna výtahu. Konstrukce budovy je tvořena železobetonovým skeletem s typickými prvky baťovské architektury (železobetonové moduly 6,15 x 6,15 m). Fasády byly z části omítány, z části cihelné, přičemž režné zdivo se uplatňovalo pouze sporadicky při špaletách oken a na plochách zdiva ustupujících čel jednotlivých křídel. Součástí architektury funkcionalistického, kdysi elegantního objektu je i okolní park, komponovaný již ve 30. letech 20. století.
Umístění objektu na mapě zde.
Centrální park před hotelem Společenský dům, který odděloval tovární část od části společenské a obytné. Zelená plocha o rozloze více než 2,5 ha tvořila relaxační i funkční centrum zahradního města, kde odpočívali pracovníci firmy Baťa.
Kolem centrálního parku se nacházela obchodní a společenská část, dále od náměstí se rozbíhaly ulice lemované baťovskými domky různých typů se svými živými ploty přecházejícími do lesoparku. V prostoru před Společenským domem dnes stojí sochy zakladatele Baťova Tomáše Bati († 1932) a pokračovatele jeho díla Jana Antonína Bati († 1965), uprostřed je kašna a ve východní části pomník zničujících povodní z r. 1997.
Umístění objektu na mapě zde.
Budova obchodního domu architekta Vladimíra Karfíka byla navržena jako centrum komerčního bloku s prodejnami a službami. I tento objekt byl postaven ve stylu čistého zlínského funkcionalismu na bázi modulu 6,15 x 6,15 m.
Obchodní dům byl v nově vznikajícím městě otevřen veřejnosti na 1. máje 1935. O dva roky později byla k objektu (z pravé strany) přistavěna část, kterou projektoval stejný autor. V přízemí vznikly komerční prostory – obchody a v patrech byty, které oddělovala výrazná markýza. Čelní strana budovy byla ve své době opatřena efektní noční iluminací. Dnes jsou obě budovy unikátní tím, že si zachovaly takřka původní podobu.
Umístění objektu na mapě zde.
Firma Baťa postavila pro zaměstnance závodů v Otrokovicích přes 400 unifikovaných, tzv. Baťových domků, poskytujících nadprůměrný standard bydlení. Hlavním důvodem investice bylo, aby pracovníci bydleli blízko továrny, a zbytečně se nevyčerpávali dojížděním do továren. Na zahrádkách domků bylo zakázáno stavět kůlny či chovat drobné zvířectvo – proto, aby zaměstnanci po práci odpočívali.
Výstavba první čtvrti – Staré kolonie – začala v roce 1931. Typický baťovský domek, s nímž se počítalo na max. 30 let, je malá budova z oranžových cihel obklopená zahrádkou a lemovaná nízkým živým plotem. Na začátku jejich vývoje byl architekt Jan Kotěra, kterého k práci ve Zlíně pozval Tomáš Baťa. Nejprve navrhl omítané řadové domky i čtvrtdomky s mansardovou střechou. Kvůli úspoře nákladů se ale brzy přešlo k jednodušším stavbám z režného zdiva s plochou střechou. Jejich autorem byl architekt František Lydie Gahura, který představil oblíbené půldomky a jednodomky. Některé z nich se (hlavně na Baťově) dodnes zachovaly v původním stavu bez přístaveb a zateplení, ovšem zejména po povodni z roku 1997 si je vlastníci upravili podle svého. Tedy bez ohledu na doporučení orgánů státní památkové péče, kterým se nepodařilo prohlásit Baťov (oficiálně Bahňák) za městskou památkovou zónu.
„Ruský dům“ najdete na ulici Mánesova, hned za Společenským domem. Byl postaven v r. 1955 ve stylu SORELA, ještě před kritikou socialistického realismu. Spoluautorem architektonického návrhu byl později vyhlášený architekt Karel Prager, autor mj. Nové scény Národního divadla a budovy Federálního shromáždění (nová budova Národního muzea) v Praze.
Činžák byl experimentálním obytným domem, při jehož stavbě byla cílem co největší „předpřipravenost“, tedy prefabrikace materiálu. Byl vyzděn z cihelných panelů, které se ve formě celých stěn přivážely na stavbu. Dům charakterizují ozdobné prvky a barevné ornamenty, hlavně římsy, sloupy a vlysy s grafitovou výzdobou. Pro motivy se sahalo až do antiky, ale hlavním tématem byl každodenní život dělníků a rolníků.
Umístění objektu na mapě zde.
Myšlenka stavby nového kostela žila od poloviny 19. století. S rozvojem města, hlavně za první republiky (jen ve třicátých letech minulého století vzrostl počet obyvatel Otrokovic čtyřnásobně na osm tisíc), přicházely návrhy na jeho vybudování, v 50. letech se už mělo začít stavět. Na poslední chvíli ale zasáhla státní moc – vše bylo zrušeno, materiál i peníze zabaveny. Těsně před pádem režimu farníci vstoupili do jednání s úřady a 23. dubna 1993 (na svátek sv. Vojtěcha) byla stavba nového kostela slavnostně zahájena.
Svatostánek byl postaven podle projektu Mojmíra Korvase a po vysvěcení v roce 1995 se stal významnou dominantou náměstí 3. května i celého města Otrokovice. Základní kámen kostela posvětil papež Jan Pavel II. a je zazděn po pravé straně hlavního vchodu. Kostel je zasvěcen pražskému biskupovi Vojtěchu-Adalbertu z rodu Slavníkovců (956–997) - národnímu patronovi Čechů a Poláků, a osobnímu příteli císaře Oty II. - který byl coby misionář zabit na území pohanských Prusů.
Kostel je chodbou spojen s budovou fary. Jeho silueta symbolizuje sepjaté ruce mířící k nebi. Vnitřní lodi vévodí keramický reliéf sv. Vojtěcha nad oltářem a pískovcový obětní stůl se symbolem ryby. Na čelní stěně visí vyřezávaná biblická křížová cesta, v bočních výklencích stojí dřevěné sochy sv. Anežky, sv. Zdislavy, sv. Jana Pavla II. a sv. Jana Bosca. V křestní kapli se sochou Panny Marie je umístěna kovová křtitelnice na pískovcovém podstavci. Při bohoslužbách a koncertech v kostele zní dvoumanuálové digitální varhany, nad nimiž na zdi visí imitace varhanních píšťal. Ve zvonici má zavěšené tři zvony: sv. Cyril a Metoděj, sv. Michael a sv. Vojtěch.
Umístění objektu na mapě zde.
V době svého vzniku budova tvořila pomyslné centrum bývalé návsi. Barokní kaple stojí v srdci dnešního města od r. 1769, ale rostoucí počet obyvatel obce vedl ke stavbě nového kostela. Poslední korunovaný český král – Císař Ferdinand I. Dobrotivý – potvrdil dva měsíce před svou abdikací zřízení samostatné farnosti (vznikla až v r. 1859) a nařídil rozšíření kaple na kostel. Objekt nese podobu z r. 1849 dodnes.
Kostel sv. Michaela archanděla je zasvěcen vítězi boje nad Satanem ze starozákonního apokryfního mýtu o pádu andělů. Zajímavostí jsou zdejší řeckokatolické mše – ačkoliv autoritou uniatů je papež, jejich liturgie jsou slouženy a slaveny nikoli v latinském, ale v byzantském ritu.
V r. 1969 byl interiér kostela upraven podle směrnic II. vatikánského koncilu. Starý oltář byl nahrazen novým, a byla pořízena vyřezávaná křížová cesta. V r. 1977 byly do kostelní věže umístěny dva nové zvony – sv. Michael a sv. Cyril a Metoděj, o deset let později nové varhany. Stropní malba představuje Svatou rodinu v Betlémě od neznámého místního autora. Podle ústního podání jsou tváře na obrazu podobizny otrokovických občanů a tváře andělů obličeje jejich manželek.
Před kostelem stojí klasicistní kříž zvaný Kříž díkůvzdání, na němž najdeme oblíbený zašifrovaný chronogram. Řešením hádanky je letopočet postavení kříže. Traduje se, že když se ruští vojáci vraceli z bitvy u Slavkova, táhli přes Otrokovice, a kolem Kostel sv. Michaela archanděla nocovali.
Umístění objektu na mapě zde.
Kaple sv. Anny v Kvítkovicích byla postavena v letech 1898-1899 na místě zchátralé dřevěné zvoničky. V r. 1916 se občané rozhodli přistavit ke kapli sakristii, a po zřízení hřbitova v roce 1920 začali pomýšlet na rozšíření kaple. K této rekonstrukci však došlo až v letech 1940 a 1941. Kromě stavby předsíně a kůru byl opraven a pozlacen hlavní oltář, obraz sv. Anny a obrazy křížové cesty. Kromě soch sv. Josefa, sv. Judy Tadeáše a soch Božského Srdce a Pražského Jezulátka byly pořízeny také obrazy sv. Cyrila a Metoděje, Panny Marie Hostýnské a sv. Václava. Na jaře 1944 byl postaven i boční oltář s obrazem Panny Marie Hostýnské.
V roce 1969 byly Kvítkovice přifařeny k Otrokovicím. V r. 1973 byl v kapli instalován nový zvon a o tři roky později došlo k úpravě vnitřního prostoru podle nových liturgických předpisů. Boční oltář byl přepracován na obětní stůl a v průběhu dalších let bylo pořízeno nové vybavení. V roce 1985 zde byly svépomocí postaveny nové varhany, nezvykle umístěné pod kůrem při boční straně kostela.
V roce 2010 prošla kaple rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byla vyměněna střecha a obnovena věž. Neoklasicistní jednolodní stavba stojí na návsi, která byla v r. 2012 zrekonstruována.
Umístění objektu na mapě zde.
