První průmyslový podnik v tehdy zemědělské obci vybudoval v r. 1927 zlínský obuvník Karel Chlud se synem Vojtěchem. Jejich továrna Olga zaměstnávala 250 lidí. O rok později byly Otrokovice elektrifikovány. Zásadní rozmach však začal až ve 30. letech minulého století se vstupem firmy Baťa, která zde našla dostatek místa pro svou expanzi. Tomáš Baťa odkoupil přes 500 ha vesměs močálovitých pozemků mezi řekami Dřevnice a Morava, a jedinečnou metodou splavování zeminy z kopce Tresný zvýšil jejich úroveň až o 4 metry. Přes počáteční problémy způsobené ničivou povodní 28. října 1930, kdy se řeky Morava a Dřevnice rozlily na staveniště nové továrny, postupovaly práce na BAPOZ (Baťových pomocných závodech) rychle kupředu.
Nezastavily se ani po tragické šéfově smrti při havárii jeho letadla 12. července 1932 v areálu otrokovického závodu. Do konce téhož roku bylo na území někdejších močálů postaveno 27 továrních budov, z cihel z Abrhámovy cihelny v Kunovicích se začaly stavět typické „baťovské“ domky. Celkem vyrostlo přes 400 cenově dostupných domků v zeleni, poskytujících nadprůměrný standard bydlení. Podle projektu arch. Vladimíra Karfíka a Jana Kašpara byla v r. 1936 postavena dominanta Baťova – Společenský dům, vyrostly také nové budovy pokusných škol. Louky kolem řeky Moravy se v r. 1929 změnily v letiště, které získávalo rychle na významu. Při cestě do Zlína tam přistávaly významné osobnosti světové politiky a obchodu. V r. 1931 firma zavedla pravidelné letecké spojení mezi Zlínem a Prahou, o dva roky později postavila ústřední letištní budovu a v r. 1934 přibyla k provozům také špičková strojírenská výroba v nové továrně na letadla. Otrokovické letiště mělo spojení s Prahou, Bratislavou, Košicemi, Vídní, Varšavou, Krakovem, Curychem, Paříží, Bělehradem, Bukureští a Kyjevem. V letech 1932-1936 stoupl počet zaměstnanců firmy téměř osminásobně – z 324 na 2426.
V prosinci r. 1938 vypluly z Baťova do Rohatce také první lodě, které z dolu v Ratíškovicích po plavebním kanálu dlouhém 54 km přivážely lignit. Průmyslový rozmach města ve 30. letech nabízel nové příležitosti k obživě, přibývalo živnostníků, řemeslníků, obchodníků a dalších povolání.
Zatímco ostatní města v důsledku hospodářské krize upadala, zde docházelo k neustálému rozvoji. Jinde lidé přicházeli o zaměstnání, do Otrokovic se naopak stahovali, protože zde práci očekávali. V baťovské éře vzrostl počet obyvatel Otrokovic čtyřnásobně: z 2009 v roce 1930 na 8002 v r. 1938!
