Rottálovská truhla v Kvasicích

*****

“Vidím kolem sebe krev, mnoho krve,” začala cikánka. “Ti všichni, které tu vedou, špatně skončí. Než se týden s týdnem potká, žádný z nich neuvidí slunce.”

“Správně jsi uhodla, cikánko, zasloužila bys dukát, ale to, co mi říkáš, vím stejně dobře i já.” Rottál chtěl už stáhnout ruku, ale cikánka ji pevně držela:

“Ta čára na dlani, to je hlavní čára, ta nikam nevede,” povídá určitě.

“A kam by měla vést,” nato hrabě. A cikánka mu odpověděla:

“Nebude dětí v hraběcí rodině, čára se nevětví, a ta sláva, kterou jste, pane, kolem sebe postavil, vydrží právě sto let. Sto let bude třeba sčítávat a teprve potom bude zaplaceno. Tak velký bude účet.”

Hrabě trhl rukou, rychle vsedl na koně a byl by dal nejraději vyplatit cikánku karabáčem, kdyby tu nebylo kolem tolik diváků. A průvod Valachů se táhl v krvi a potu dál, do Uherského Hradiště.

*****

SPÁČIL, J. 1969