O krásné hastrmance

…aneb pověst, jejíž rozuzlení nastalo v Otrokovicích…

*****

“Vybírala si maso dlouho, pečlivě, přitom však mluvila málo, jen ukazovala, z kterého kusu jí má řezník uříznout. Za zboží platila poctivě, ale řezníkovi se zdálo, že kovové peníze se od ní podivně lesknou, jako rybí šupiny. Protože přicházela vždycky od Moravy, považovali ji všichni za manželku některého rybáře, jichž tu bylo při pěti ramenech řeky Moravy vždy dost. 

Řezník se jí jednou ptal, jestli by mu mohla přinést rybu. Žena ochotně přikývla a rybu brzy přinesla. Doma chtěl řezník rybu zabít, jaké však bylo zděšení, když si ryba povzdechla, docela jako člověk. Neměl už odvahu připravovat rybu k jídlu a zašel s ní k rabínovi. Ten mínil, že v rybě je zakleta lidská duše, proto má rybu pochovat na hřbitově. Řezník rybu pochoval, ale současně pojal podezření, že žena není rybářka, nýbrž hastrmanka.”

*****

ŘEZNÍČEK, B., 1969