Ječmínek na kvasickém mýtě

*****

“Rychlostí ještě nikdo nic na světě nespravil,” odvážil se namítat Šimonek, a hned potom: “Odkud a kam v tom poledním čase? Lépe by bylo položit se do stínu, slunce praží jako pekařova výheň.”

Pán se zaškaredil, nic neřekl a vběhl na přívoz. Šimonek se s trochou nevole opřel o dlouhou žerď, zaskřípělo to, zadrnčel řetěz, a už pluli. Převozníka svědil jazyk, zahořelo mu ve tváři, byl by se chtěl ptát pojednou to a ono, ale pán byl jako skála tvrdý. A tu pojednou, když pramice se trochu zakolébala, rozhalil se mu ten modrý řasnatý plášť a pod ním se na prsou objevila veliká zlatá hvězda. Převozník div že nespustil z ruky bidlo, byl by klesl na kolena, protože ten člověk, jehož převážel, nebyl nikdo jiný, než hánácký král Ječmínek. Opravdový král se zlatou hvězdou na prsou!

*****

SPÁČIL, J.,  1969.